Barokní architekturu často charakterizuje složitý ideový koncept opírající se o propojení plastické a malířské výzdoby, stejně jako o okolí, ve kterém byla budována. Důležitý byl celkový dojem, jakým architektura působila. Ať jde o architekturu dynamizujícího či klasicizujícího rázu, vždy je u ní dominantní složkou pohyb. Proto barokní prostory někdy působí až jako divadelní kulisy nezbytné ať už pro světské či církevní rituály té doby.

Světské stavby dávají najevo bohatství, luxus a snahu o zajištění pohodlí. Paláce a zámky jsou přísně symetrické. Protože hlavní důraz byl u těchto staveb kladen na vnější dojem, bývá mnohdy jejich součástí falešný štít, brána, okno nebo dveře.

Chrámové stavby mívají naopak často komplikovaný půdorys uplatňující kruhové a eliptické motivy stejně jako konvexně-konkávní křivky. Vnějším dominantním prvkem stavby bývá kupole či dvouvěžové průčelí. A ačkoli nejdůležitější složkou barokní architektury je pohyb, co dokládá kostel sv. Máří Magdalény v Karlových Varech či kostel Panny Marie v Klášterci nad Ohří, existuje nemalé množství staveb umírněnějšího, klasicizujícího rázu jako kostel Zvěstování Panny Marie v Ostrově, kostel Sedmibolestné Panny Marie v Rabštejně nebo kostel sv. Václava v Lokti. Nedaleko Ostrova pak jde ještě o kostel Nejsvětější Trojice v Klášterci nad Ohří.

Stavby vznikaly za pomoci různých materiálů a technik práce. Ačkoli fasády byly vesměs co do barvy střídmé, vnitřek ovládly barvy, štuk a zlato. Vše pak doplňovala sochařská výzdoba. Novou barokní výzdobu a vybavení získaly mnohé středověké kostely. Ty krom toho prošly na mnoha místech rozsáhlými přestavbami, které zastřely jejich původní podobu.