Z prvních staletí křesťanství se kromě maleb v katakombách nedochovala prakticky žádná významnější umělecká díla. Významné architektonické památky chybí, poněvadž se křesťané scházeli ve svých domech. Tuto praxi potvrzují i dochované prameny a archeologické nálezy jako v případě domu ve městě Dura Europos, ležícím v dnešní Sýrii.  

Změna nastala s legalizací křesťanství za císaře Konstantina Velikého na počátku IV. století, kdy se začaly objevovat první křesťanské chrámy a to často na místech svatyní náboženských kultů. Křesťanští stavitelé čerpali inspiraci z klasických římských staveb, jakými byly baziliky, které Římanům sloužily jako soudní síně a tržnice.

Křesťanská bazilika je podlouhlá stavba, jejíž vnitřek je rozdělen dvěma či více řadami sloupů či pilířů, které oddělují tzv. lodě. Střední, hlavní loď bývá širší než lodi boční. Stavba mívala buď otevřený krov, kasetový strop nebo později bývala zaklenuta klenbou. Často měla předsíň – nartex a v závěru lodí pak apsidu (polokruhovou přístavbu). Mezi nejznámější z nich patří římské baziliky sv. Pavla za hradbami a sv. Vavřince za hradbami.

Kromě bazilik byla stavěna také baptisteria (křestní objekty) a mauzolea význačných osob (hrobky). Oba typy staveb často napodobovaly drobné antické chrámy stavěné na kruhovém půdorysu.

Vedle Říma a Konstantinopole (Istanbul) se nejznámější raně křesťanské památky zachovaly v italské Ravenně, která se na počátku V. století stala sídlem západořímského císaře. V průběhu let tu vznikly jedinečné, často mozaikami zdobené, cihlové stavby. Dodnes se dochovaly baziliky San Apollinare Nuovo či San Apollinarie in Classe a Mauzolem císařovny Gally Placidie.  Raně křesťanské umění pomalu mizí po dobytí Ravenny germánskými kmeny na konci VI. století.