Podle legendy pocházel sv. Roch ze zámožné rodiny z jihofrancouzského Montpellier. Po smrti obou rodičů měl své dědictví rozdat chudým a vypravit se na pouť do Říma, během které úspěšně léčil nakažené morem. Sám se jím však nakazil v italské Piaccenze, odkud raději odešel do ústraní, aby v klidu zemřel.

Nalezl ho však pes, který mu začal nosit jídlo. Roch se tak s jeho přispěním uzdravil a rozhodl se vrátit domů. V rodném městě byl však poutník zadržen jako špeh a uvržen do žaláře, ve kterém nakonec po pěti letech zemřel, snad v roce 1379.

Bývá zobrazován jako mladý zarostlý poutník s holí v ruce a psem u nohou. Na noze pak mívá ránu jako odkaz na mor, který léčil a sám prodělal. Často bývá zobrazován spolu se sv. Šebestiánem.

 V XV. století se stal oblíbeným světcem a morovým patronem. Je patronem jak lékařů, tak nemocných, ale také zajatců, sedláků a nejnověji automobilistů.