Prvním slohem, který se rozšířil v celé latinské části Evropy, byl sloh románský. Vznikl v prvé polovině X. století a postupně nahradil sloh ottónský. Ten byl pojmenován po císařské dynastii Ottonů, v jejímž okolí vznikl a prosadil se. Ottónští císaři vládli na přelomu IX. a X. století a spolu s jejich vládou se šířil tento sloh.

Románské umění reprezentují vedle architektury také díla sochařství a malby (především pak nástěnné a knižní). Zatímco ve Francii ho již v polovině XII. století nahradil sloh gotický, ve zbytku Evropy se románský sloh udržel do století třináctého. V každé zemi si pak prošel třemi vývojovými fázemi – ranou, vrcholnou a pozdní.

V jednotlivých oblastech Evropy pak získal regionální zabarvení. Někde byl více ovlivněn vkusem vládnoucí dynastie, jinde zas místní stavební, sochařskou či malířskou tradicí. Přesto si všude udržel své charakteristické architektonické prvky, mezi které patří: silné kamenné zdivo, pilíře či sloupy, malá (často sdružená) půlkulatá okna a valená klenba. Vstup často zdobil portál zakončený valeným obloukem se sochařskou výzdobou. Fasáda bývala buď hladká, nebo zdobená kamenosochařskými detaily – ornamenty.

Ve Svaté říši římské, v okolí císařského dvora Štaufů byly stavěny patrové kale, které byly součástí hradních areálů tzv. falcí. Na území dnešních Čech toto období reprezentuje hradní areál (falc) s patrovou kaplí v Chebu z koce XII. století a  tamní kostel sv. Mikuláše a Alžběty z první poloviny XIII.století. Největšími stavbami však byly katedrály, které měly podobu baziliky s několika věžemi a různě řešenými chórovými závěry. Mnohé z nich, stejně jako katedrály ve Wormsu či v Bambergu, byly dokončeny až v období gotiky. 

Pro Čechy a Moravu jsou typickými stavbami té doby baziliky a rotundy, později vystřídané jednolodními kostely (s panskými tribunami a věžemi). Největší koncentrace těchto památek byla v okolí Prahy, kde některé z nich byly odkryty archeologickými výzkumy jako kostel Panny Marie na Pražském hradě. Jiné zas stojí dodnes jako rotunda Nalezení sv. Kříže nebo bazilika sv. Jiří na Pražském hradě. Mimo Prahu pak jde vzpomenout baziliku sv. Prokopa v Třebíči, průčelí baziliky Panny Marie v Teplé nebo rotundu sv. Kateřiny ve Znojmě či ve Starém Plzenci.

Zajímavé příklady staveb pak představuje skupina pozdně románských kostelů severozápadních Čech z první třetiny XIII. století, kam patří kostely sv. Jakuba Většího ve Vroutka, kostel sv. Mikuláše v Potvorově (a jiné). Ačkoli oba kostely mají bohatě zdobenou fasádu kamenosochařskými detaily, jiné stavby skupiny jako kostel sv. Jakuba Většího v Ostrově disponují pouze zdobeným portálem. Tyto stavby již zároveň pomalu ohlašují nástup gotického slohu.