V letech 1692–1693 nechala Franziska Sibylla Augusta, markraběnka bádenská, postavit kapli sv. Floriana. Podnětem ke stavbě kaple byl první velký požár ostrovského zámku v roce 1691. Kaple je poděkováním markraběnky tomuto světci sv. Floriánovi za to, že oheň poničil zámek, ale ne město. Vzhledem k datu požáru (28. 12. svátek neviňátek) vytvořil italský malíř Paolo Manni v kopuli výjev z vraždění betlémských dětí. Po roce 1793 sloužila kaple jako sýpka a skladiště, v roce 1933 byla renovována a vznikl zde památník obětem I. světové války. Po celkové rekonstrukci v roce 2007 se kaple stala památníkem obětem násilí na Ostrovsku ve 20. století. V kapli najdeme sochu Zaváté šlépěje a Křížovou cestu akademického sochaře Jaroslava Šlezingera, vězně komunistických lágrů na Jáchymovsku. Do malých reliéfů utrpení Ježíše Krista Šlezinger vtělil i sám sebe.
V roce 1617 konvertoval vévoda ke katolické víře.
Byl to říšský kníže a vazba na císaře Ferdinanda III. Habsburského mu pomáhala získat postavení i oblibu v Čechách. Dokázal si vytvořit v českém prostředí vztahy, které při budování svých rezidencí dokonale využil. V letech 1618–1622 vedl Julius Jindřich regiment vojáků, se kterým se účastnil bojům proti českým stavům např. na Bílé hoře. Byl zaměřen na válečné podnikání a uměl využít císařskou armádu jako prostředek ke sledování privátních a rodinných zájmů.
Julius Jindřich měl z bojů u císaře pohledávku 600 000 zlatých. Ujednáno bylo, že polovina z dluhu bude Juliu Jindřichovi vyplacena v hotovosti a druhá polovina dluhu bude uhrazena právě konfiskovanými statky.
Ostrovské panství získal Julius Jindřich v roce 1623 nejprve do zástavy. Do té doby ho vlastnili ostrovští měšťané. Dědičně získal Julius Jindřich Sasko-Lauenburský ostrovské panství dne 30. ledna 1625, kdy bylo z císařského dluhu odepsáno 150 000 zl., na které bylo ostrovské panství vyčísleno. Ostrov se stává rezidencí, kde Julius Jindřich začíná působit. A na městě nešetřil. V roce 1625 zde začíná budovat velkolepou zahradu zvanou osmý div světa, na jejíž vyvedení k dokonalosti pokračoval i jeho syn Julius František a jeho dcera Franziska Sibylla Augusta.
Sňatkem s Annou Magdalénou z Lobkovic v roce 1632, která byla jeho třetí manželkou, se mu podařilo začlenit do českého panského stavu. Stál tak na jedenáctém místě v pořadí nejbohatších šlechticů.
Ostrov se za Julia Jindřicha měl se stát i pro celou českou větev vévodů Sasko- lauenburských rezidenčním městem, a tedy i místem posledního odpočinku.
Když vévoda Julius Jindřich 20. listopadu 1665 zemřel, byl jako první pohřben v právě dostavěném ostrovském rodovém mauzoleu – dnešní kapli sv. Anny.
Julius Jindřich a jeho vojenská kariéra
Vojenská kariéra Julia Jindřicha příliš slavně neskončila. Po zavraždění Alberta z Valdštejna, který se ocitl v nemilosti císaře Ferdinanda III. pro podezření ze zrady, obvinili i Julia Jindřicha a s ním několik důstojníků, kdy jim hrozila smrt. Začaly vyslýchací procesy. Julius Jindřich byl na přímluvu říšských knížat propuštěn z vězení, ale zbaven vojenských hodností, což znamenalo konec jeho vojenské kariéry. Z celého procesu vyšel takřka bez trestu. Neutrpěl ani ztráty majetku. Na chvíli sice ztratil i společenskou prestiž, ale brzy ji zase nabyl. Po propuštění z císařských služeb se mohl Julius Jindřich plně věnovat reorganizaci svých rezidencí. Jeho hlavním sídlem se stal bývalý šlikovský zámek v Ostrově.
