císařský vojevůdce, poslední lauenburský Askánec, vlastník řady panství (Ostrov, Středokluky, Kácov, Podbořany, Zákupy, Horní Police, Buštěhrad, Zvoleněves, Svádov a Ploskovice).
Osobnost, která si budovala vojenskou kariéru, úspěšně rozšiřovala svůj majetek a založila v Ostrově zámeckou zahradu zvanou osmý div světa.
Julius Jindřich pocházel z nebohatého, avšak významného aristokratického rodu. Otcem Julia Jindřicha bych František II., vévoda Sasko-lauenburský, potomek Askánců. František II. měl třináct synů a sedm dcer.
Julius Jindřich byl vzdělaný, studoval na univerzitě v Helmstedtu a na univerzitě v Tübingenu.
V letech 1609-1612 sloužil různým říšským knížatům, působil ve službách královských a jako plukovník vedl i císařská vojska.
Jeho vojenská kariéra byla spjata s nejmocnějším mužem císařské armády té doby – generalissimem Albrechtem z Valdštejna, byl jeho stoupencem a důvěrníkem.
Zajímavostí je, že jisté podobnosti by se mezi oběma vojevůdci našly:
Oba byli úspěšní a mocní muži
Oba měli ve své době výrazné jméno
Oba byli protestanti
Oba byli plně nasazeni v císařských službách
Oba také nabyli velké části svých majetků díky válečným konfiskacím
Byl to říšský kníže a vazba na císaře Ferdinanda III. Habsburského mu pomáhala získat postavení i oblibu v Čechách. Dokázal si vytvořit v českém prostředí vztahy, které při budování svých rezidencí dokonale využil. V letech 1618–1622 vedl Julius Jindřich regiment vojáků, se kterým se účastnil bojům proti českým stavům např. na Bílé hoře. Byl zaměřen na válečné podnikání a uměl využít císařskou armádu jako prostředek ke sledování privátních a rodinných zájmů.
Julius Jindřich měl z bojů u císaře pohledávku 600 000 zlatých. Ujednáno bylo, že polovina z dluhu bude Juliu Jindřichovi vyplacena v hotovosti a druhá polovina dluhu bude uhrazena právě konfiskovanými statky.
Do té doby ho vlastnili ostrovští měšťané. Dědičně získal Julius Jindřich Sasko-Lauenburský ostrovské panství dne 30. ledna 1625, kdy bylo z císařského dluhu odepsáno 150 000 zl., na které bylo ostrovské panství vyčísleno. Ostrov se stává rezidencí, kde Julius Jindřich začíná působit. A na městě nešetřil. V roce 1625 zde začíná budovat velkolepou zahradu zvanou osmý div světa, na jejíž vyvedení k dokonalosti pokračoval i jeho syn Julius František a jeho dcera Franziska Sibylla Augusta.
Sňatkem s Annou Magdalénou z Lobkovic v roce 1632, která byla jeho třetí manželkou, se mu podařilo začlenit do českého panského stavu. Stál tak na jedenáctém místě v pořadí nejbohatších šlechticů.
Ostrov se za Julia Jindřicha měl se stát i pro celou českou větev vévodů Sasko- lauenburských rezidenčním městem, a tedy i místem posledního odpočinku.
Když vévoda Julius Jindřich 20. listopadu 1665 zemřel, byl jako první pohřben v právě dostavěném ostrovském rodovém mauzoleu – dnešní kapli sv. Anny.
Vojenská kariéra Julia Jindřicha příliš slavně neskončila. Po zavraždění Alberta z Valdštejna, který se ocitl v nemilosti císaře Ferdinanda III. pro podezření ze zrady, obvinili i Julia Jindřicha a s ním několik důstojníků, kdy jim hrozila smrt. Začaly vyslýchací procesy. Julius Jindřich byl na přímluvu říšských knížat propuštěn z vězení, ale zbaven vojenských hodností, což znamenalo konec jeho vojenské kariéry. Z celého procesu vyšel takřka bez trestu. Neutrpěl ani ztráty majetku. Na chvíli sice ztratil i společenskou prestiž, ale brzy ji zase nabyl. Po propuštění z císařských služeb se mohl Julius Jindřich plně věnovat reorganizaci svých rezidencí. Jeho hlavním sídlem se stal bývalý šlikovský zámek v Ostrově.
