Jáchym Ondřej Šlik a poprava na Staroměstském náměstí - Dohra

Lebka Jáchyma Ondřeje Šlika mohla být, na četné prosby jeho vdovy – hraběnky Šlikové, sňata již v květnu 1622 na příkaz Karla I. z Lichtenštejna, kterého císař Ferdinand II. Habsburský ustanovil královským místodržícím. Byla pochována k jeho tělu. Zbylých jedenáct hlav zde viselo až do vpádu saského vojska v listopadu 1631, poté byly sejmuty a se všemi poctami uloženy v Týnském chrámu. Po odjezdu saských vojáků v květnu 1632 při převzetí moci císařskými úředníky lebky záhadně zmizely.
Zadlužené ostrovské panství včetně zámku přenechala roku 1578 Lukrecia von Salm-Neuburg  – babička Jáchyma Ondřeje Šlika, hraběti Wolfovi ze Schönburgu (Volfovi ze Šumburka). Tím se rod Šliků definitivně rozloučil s městem i panstvím Ostrov.

Prvorozenou dcerou byla Anna Marie Sidonie, kterou roku 1617 provdal za Přemysla II. ze Žerotína. Anna Marie a Přemysl měli syna Přemysla III. a dceru Angelu Annu Sibyllu. Přemyslav III. zemřel roku 1673 a jeho sestra se stala poručnicí svých synovců, Maxmiliána Františka a Jana Jáchyma. Stala se také regentkou rodového panství. Byla to právě vnučka Jáchyma Ondřeje, kdo roku 1678 pozval Jindřicha Bobliga z Edelstadtu, aby vedl inkviziční soud se ženami obviněnými z čarodějnictví. Čarodějnické procesy na losinském panství si vyžádaly přes sto obětí a ukončil je až roku 1696 Jan Jáchym za pomoci císaře Leopolda I., rok po smrti Angely Anny.