Část rozhovoru s Ilonou Schlikovou (zdroj Newexpress)

„Celé panství patřilo Schlikům až do převratu v roce 1948. Tehdy komunisté veškerý majetek zabavili. Naši rodinu vystěhovali z hodiny na hodinu do fořtovny bez oken v Jičíněvsi. Část rodiny zde žila do roku 1968, kdy mnozí odešli k příbuzným do zahraničí. Třeba strýci Jindrovi byl v Rakousku svěřen maltézský zámek se správcovstvím větším, než je dnešní Morava. Po roce 1989 přesídlil do Prahy, kde působil jako velkopřevor. Naši rodiče ale přebývali v Jičíně v babiččině bytě o velikosti 1+1, kde jsme se později i my dvě (sestra a já) narodily.“

„O našem původu a příkoří se doma nikdy nemluvilo. Jen jsme slýchávali, abychom žili tak, abychom se za své chování nemuseli nikdy stydět.“

K polistopadovému vývoji Ilona Schliková dodává: „O tom, že by nám mohl stát hmotné statky vracet, se jako první zmínil strýc. V roce 1993 jsme dostaly také Prachovské skály. Na dalších 10 let jsme je pronajaly Klubu českých turistů, který se o ně předešlé roky staral. Přestože jsme klubu turistů s dostatečným předstihem oznámily, že s nimi smlouvu o pronájmu neobnovíme, někteří to těžce rozdýchávali. Neudělaly jsme to ale stylem, jako to provedli komunisté nám. Ti jen bouchli rukou do stolu a o osudu našich rodičů bylo rozhodnuto.