Jak klasicismus, tak jemu podřízený empír navazují na antické umění Řecka a Říma. První z nich, klasicismus představuje pozdní fází baroka a rokoka a vedle architektury se také promítl do sochařství a malířství. Naopak jemu podřízený empír inspirovaný úspěchy napoleonské armády nejen v Evropě, ale také v Africe, je neodmyslitelně spjatý s dobou císařství Napoleona Bonaparta. Na rozdíl od klasicismu, na který navazuje a rozvíjí ho, je poněkud více zdobný, jak ukazuje dobový empírový nábytek. K rozlišení obou slohů v architektuře tak slouží spíše jednotlivé detaily než celkový koncept díla. Současně s nimi se vyvíjí coby jejich protiklad romantismus, který se vrací k umění středověku a k umění orientu. Nemá však jasná pravidla a je zcela podřízený preferencím objednavatele, případně stavitele. Jeho nejvýraznějším zástupcem je romantický – přírodní park, v který byla postupně proměněna také ostrovská zámecká zahrada.

Nejstarší klasicistní stavby navazují na barokní architekturu. Od ní se však liší svou střízlivostí a upřednostněním přímek před křivkami. Pro inspiraci se obrací k řeckým chrámům a jejich sloupovým řádům (dórskému, iónskému a korintskému a v renesanci vzniklému kompozitnímu).

U staveb je proto kladen důraz na harmonickou vyváženost celku, co podporuje  symetrická kompozice, horizontální členění a přímé linie. Blokovitá hmota zdi bývá členěná pilastry, římsami a šambránami lemujícími okna. Průčelí určuje sloupoví, které nese trojúhelníkový štít, jak tomu bylo u antických staveb. Jako zdobné prvky so objevují oválné medailony s portréty císařů či vavřínové festony.

Pro empírové fasády jsou typické slepé arkády v přízemí a omítková kvádrovaná bosáž, zdvojují se okna. Příčky v půlkruhově zakončených oknech a dveřích bývají řazeny radiálně po vzoru slunce. Motiv slunce se objevuje v mřížoví dveří či okenic vyrobené z litin.

Stavební činnost se soustředila na světské projekty. Vedle skvostných městských paláců stavěla aristokracie na venkově zámky, u kterých bývaly zakládány parky se zahradními stavbami a geometrickými záhony, jak ukazuje Lednicko-Valtický areál, Květná zahrada v Kroměříži. Významnými příklady zámecké architektury toho času jsou zámky Kačina a Kynžvart, ležící v Karlovarském kraji.

Kostely, které byly v Čechách a na Moravě zbudovány pod vládou Habsburků v letech 1789-1861, byly často protestantské a byly zatíženy pravidly, která určovala podobu těchto staveb po vzoru starších artikulárních kostelů v Uhersku (dnešní Slovensko a Maďarsko). Jedním z jejich charakteristických znaků byla absence věže. Katolické kostely byly naopak budovány bez jakýchkoli omezení jako empírový kostel Antonína Paduánského v Jelení, zbořený v 60. letech minulého století.