Sv. Barbora byla panna-mučednice (IV. st.). Pro svou víru v Boha byla vlastním otcem popravena po té, co se odmítla vdát a utekla z domu. Úkryt nalezla v jeskyni hluboko v lesích. Přesto ji otec dopadl a uvěznil ve věži. Během zajetí byla z rozkazu otce mučena a nucena vzdát se své víry. To však nejednou odmítla, až byla vlastním otcem sťata.

Sv. Barbora bývá zobrazována jako mladá dívka či dokonce princezna s věží se třemi okny jako připomínkou jejího zajetí. Jejím dalším atributem je kalich s hostií, odkazující na její víru, a v neposlední řadě meč, kterým byla popravena.                                                                 Často vystupuje ve společenství se svatými pannami Dorotou, Kateřinou Alexandrijskou a Markétou Antiochijskou. Jejich skupina je známá jako 4 vynikající panny.

Její úkryt a vězení se staly důvodem, proč se stala patronkou horníků. Pro svou krutou smrt se stala mimo jiné patronkou dobré smrti a je jednou z postav skupiny 14 svatých pomocníků.