Sv. Jan Nepomucký patří mezi nejznámější české světce. Papežem Inocencem XIII. byl blahořečen 31. 5. 1721 a o osm let později, 19. 3. 1729, byl Benediktem XIII. kanonizován. Jeho obliba je spjata s obdobím české rekatolizace, kdy byl katolickou církví a Habsburky využit k podpoře katolické víry v Čechách. Mnohá místa Čech a Moravy zdobí barokní kostely a sochy sv. Jana Nepomuckého postavené v blízkosti řek.

Sv. Jan pocházel s jihočeského Pomuku. Vrcholem jeho kariéry byl zisk úřadu generálního vikáře při pražském arcibiskupství V úřadu hájil práva církve a její svobodu proti zvůli krále Václava IV. Konflikt krále s arcibiskupem pražským vyvrcholil zatčením a mučením arcibiskupových spolupracovníků v roce 1393, z nichž nejtragičtěji dopadl Jan, kterého osobně mučil sám král. Jan podlehl svým zraněním a jeho tělo bylo svrženo z rozkazu krále do Vltavy, kde bylo objeveno rybáři o několik dní později díky pětici světel zářícím kolem jeho hlavy.

Bývá zobrazován jako kněz s pěticí hvězd kolem hlavy. Nejčastěji v rukou držívá kříž či kotvu (odkaz k vodě), avšak lze ho spatřit také s rybou, mostem či jazykem. Jazyk jako atribut mu byl přisouzen na základě legendy, podle které měl před Václavem IV. chránit zpovědní tajemství jeho ženy Žofie, co ho nakonec stálo život.

Je patronem kněží a zpovědníků, lodníků, vorařů, mlynářů, ale také mostů. Jeho socha zdobí most také v ostrovském zámeckém parku.