Kontakt: 775 974 856, KrusnohorskyPoutnik@gmail.com

Proč Krušné hory?

Lidé žijící v horách jsou zvyklí často zvedat hlavu vzhůru: k vrcholkům, k nebesům. Tam nahoře se toho děje tolik… Co nás převyšuje, to nás nutí zvednout zrak. A přesně to uctíváme a respektujeme. Tito lidé také často klopí zrak, dívají se pod nohy, hledají bezpečný krok a půdu pod nohami. A v zemi nacházejí poklady. Díky tomu lidé z hor mnohem více prožívají prostředí, ve kterém žijí. Mají blíž k nebesům, k Bohu, ale i divokým živlům. Počasí a příroda zde jsou největší celebrity – všichni si o nich povídají. Proto jsou lidé z rovin na horách tak nadšeni a stále se tam vrací.

Krušné hory jsou plné míst, která uchvátí vaši duši. Ani vlastně nevíte proč. Kraj, který toho prožil tolik jako Krušné hory, má o čem vyprávět. Možná tu ozvěnu dávné historie nevidíte a neslyšíte, ale určitě ji cítíte. Představujete si, co vše se zde dělo, hledáte, kde v krajině leží hranice mezi přírodou a kulturou. A nemůžete ji najít. Kde končí les a začíná vesnička? Překvapení zde naleznete na každém kroku. Zdejší krajina je společným dílem člověka a přírody – a proto je tak jedinečná. Chvíli tvořil či bořil člověk, pak převzala otěže příroda. A znovu, pořád dokola. Civilizace Sudet pohlcovaná zpět hraničním hvozdem. Nelze zrychlit krok a jen tak jít, stále se zastavujete, dívíte se. Odléváte stopy. Vaše představivost zde zažívá nebývalé hody.

 

Když byl stvořen svět a lidé ho začali zabydlovat, myslím, že Krušné hory byly ideálním terénem pro lidské pokolení. Krásné nepravidelné kopečky, údolí a rovinky. Závětří i větrné hůrky. Nanápadná, ale hluboká údolíčka, rokliny, odkud se koncem léta vylévá mlha. Spousta rafinovaných míst pro život. A že toho člověk využil, však se rozhlédněte! Vzdálenost dolů k řekám, polím a městům tak akorát. Hezky den cesty – tam i zpět. Nadmořská výška právě tak, aby si člověk mohl vychutnat tu plejádu mraků hezky zblízka, když se bachraté a znavené přehupují po dlouhém výstupu přes hřeben. Tito nebeští poutníci, konvoje mraků vezoucí vodu, proplouvají takřka nad hlavou. Člověk je tu povznesen nad běžný shon civilizace údolí a rovin. Má nadhled, přehled, soustředí se jen na to, co je v jeho nejbližším údolí. Vidí, co se právě v přírodě děje, a může si o tom se svými blízkými popovídat.

Proč
Krušné hory?

Středohoří, jako jsou i Krušné hory,  jsou podle mne ideálním životním stupněm pro dialog člověka a přírody. Když se porozhlédnete po karlovarské, ústecké i saské straně hor, ucítíte, jak zdejší lidé dokáží vnímat tuto blízkost člověka a přírody. Jak se přizpůsobují zdejším podmínkám a ty neodvratně mění povahu každého z nich. Je krásné pozorovat, jak jim každý krásný den vnese radost do života, kolik z nich tráví volný čas mimo zdi svého příbytku a věnuje se poznávání krajiny domova.  Ve městech je možná povídání o počasí výrazem nedostatku jiných témat, ale tady v horách? To jsou oslavné básně nad dokonalostí světa, nad životem samým! Jsou to neklamné znaky lásky k místu, bez které člověk nemůže dlouhodobě žít. Tak se mi jeví tyto krásné hory, když zavřu oči – jako ideální srozumitelný terén pro lidskou představivost. Ano, na život v takovém prostředí jsme byli přírodou adaptování a nějak vnitřně to víme, cítíme.

Realita je ale leckdy mnohem úspornější ve své slovní zásobě a stále dokola opakuje pár holých vět. Sežeň si dost dřeva dopředu, bude zima. Nauč se žít s málem peněz, hledej radost jinde. Buď rád za to, co k snědku můžeš najít v lesích – využij toho! Stavěj na pevných poutech a přátelství. Pozor na nabídky cizích usmívajících se lidí. Šetři vším, co máš, a važ si práce. Pozor na rychlé peníze! Dávej si pozor, kam šlapeš. Nepřeceňuj svoje schopnosti. Měj respekt k zimě a divokému povětří. Neriskuj.

Chceme-li Krušnohoří dobře porozumět, bude třeba ukázat jeho tři tváře: karlovarskou, ústeckou a saskou. Ačkoliv tvoří jeden hřeben, a hlavně jeden příběh, který se plynule houpe nahoru a dolů, trochu vnímavější návštěvník nalezne řadu rozdílů. Pokusím se pro vás tyto odlišnosti trochu personifikovat.

Ano, ideální by naše hory byly, kdyby byly trošku teplejší a přívětivější. Pak by ale zase nebyly takové, jaké je známe. Tyhle jsou zkrátka Krušné. A do takových hor patří i horský poutník. Krušnohorský poutník. Člověk znalý zdejšího koloritu, rádce, který vám dá dobré rady jako porozumět horám, ale hlavně jejich obyvatelům. Bylo by chybou zamilovat se do jejich krajiny a ignorovat její správce, kteří ji učinili takto krásnou a podmanivou. Nejenom my ovliňujeme krajinu, ale hlavně ona nás. Charakter, který zdejší hory a podnebí v lidech probouzí, je krušnohorskou moudrostí, se kterou vás poutník také seznámí. Krušné hory jsou svým skromným zevnějškem předurčeny k výletům. Skloněná záda prastarého horstva umožňují pohodlné pěší a cyklistické výlety, nekonečné běžkařské zážitky a také strmé lyžařské sjezdy. Pokud ale chcete hlavně číst v krajině, jako když si v noci svítíte lampou, projděte se. S otevřenou myslí, blízkým cílem a se spoustou času na přemýšlení, co vám cesta říká a ukazuje. Co vám zrcadlí. Nechte se vést instinktem, nebojte si zkrátit cestu. Neprošlapaná cesta je náročnější, ale objevnější. A hlavně vše, co na ní najdete, je určeno jen a pouze Vám. V Krušných horách je jedno sídlo, které je kolem dokola obklopeno vrcholky s nádhernými výhledy a které jsou vzdáleny pouhý den chůze. Tyto vrcholky vytváří bájný kruh kolem městečka schovaného v horách. A v tom místě se právě nacházíte. A právě zde se usídlil krušnohorský poutník.